Historie Sbor SDH Výjezdová jednotka Technika
DOMŮ VIP sekce Galerie Kalendář činností Návštěvní kniha Sponzoři
Dnes je , svátek má

Slouží směna

O založení Sboru dobrovolných hasičů v Seči bylo rozhodnuto, podle záznamů v dochované pamětní knize, 2. března roku 1878. Hned následujícího dne začala agitace mezi občany. Byla úspěšná, proto se mohla následně 10. března sejít ustavující valná hromada a zvolit první funkcionáře. Formování sboru bylo ukončeno složením slibu poslušnosti 14. dubna 1878 a schválením stanov obecním výborem 26. prosince 1878 a c.k. místodržitelstvím 7. února 1879.
Členství ve sboru mohlo být trojího druhu. Vedle členů činných (v roce 1878 jich bylo 32) měl sbor ještě členy přispívající a později i členy čestné. Prvním čestným členem byl jmenován 8. srpna 1902 rodák prof. Čeněk Strouhal, rektor pražské university.
Činní členové se dělili do specializovaných čet, o jejichž vzniku rozhodla valná hromada sboru, konaná 6. února 1910. Ze starších členů byla tehdy zřízena četa pořadatelů či ochránců, z ostatních četa lezců a dvě čety stříkačníků. (ve statistice roku 1913 je zapsáno 51 členů činných, 6 členů přispívajících a 1 člen čestný).
Mnoho námahy si vyžádalo vybavení sboru hasicím náčiním a uniformami. Aby bylo získáno dostatečné množství peněz, přispěl každý vstupující člen do spolkové pokladny 3 zlatými a o peněžní podporu byla požádána i městská rada, která přidělila sboru šedesát zlatých. Dalším způsobem, jak získat peníze, bylo pořádání ochotnických divadelních představení a tanečních zábav. S prosbou o podporu se sečští hasiči obrátili dokonce až do Vídně k císaři (v dubnu a prosinci roku 1879). Jejich žádost byla dvakrát zamítnuta, teprve 5. dubna 1881 obdržel sbor od císaře dar 50 zlatých, prostřednictvím c.k. hejtmanství v Chrudimi. Za získané peníze zakupoval sbor postupně výzbroj – hadice, sekery, přilby, uniformy. K hašení se užívalo nejprve ruční stříkačky zvané berlovka, teprve v roce 1893 byla od firmy Smékal z Prahy zakoupena velká čtyřkolová ruční stříkačka. Stála tehdy 950 zlatých a splácení tak velkého obnosu se protáhlo až do roku 1903. Celkově byly do začátku první světové války zakoupeny 4 ruční stříkačky – 2 malé berlovky a 2 stříkačky velké.
Ihned po ustavení sboru začal protipožární výcvik členů. Probíhal podle zpráv Pamětní knihy „skoro denně“ a byl řízen prakticky i teoreticky vzdělaným cvičitelem Františkem Vilímkem, který předtím učil už hasiče na více místech. Po zvládnutí základů protipožární ochrany byla několikrát ročně prováděna cvičení pořadová, teoretická i praktická se stříkačkami. Sečský sbor se pravidelně účastnil veřejných cvičení pořádaných okolními sbory a župních sjezdů.
Aladin
   
Pečlivá příprava se osvědčila. Již v květnu roku 1878 zasáhli sečští hasiči úspěšně při hašení požáru ve Starém Dvoře. Od té chvíle už hasiči jezdili ke každému požáru v městě či v okolí. Museli se ovšem potýkat s nejednou těžkostí. Při velikém suchu nebývalo například dost vody a činnost hasičů se musela omezovat na hájení okolí hořícího objektu. Jindy zase hasiče při zásahu mimo město dokonce čekalo místo poděkování nepochopení a výsměch. To byly ale výjimky, jinak si veřejnost jejich záslužné činnosti vážila.
Hasiči se horlivě zajímali i o soudobé vlastenecké dění. Pořádali výlety na hrad Oheb za účasti mnoha sečských obyvatel a často i za účasti jiných sborů a obyvatel z okolí. Nezapomínalo se ani na události celonárodní. Šest zástupců sboru se například zúčastnilo 14. července roku 1891 zemského hasičského sjezdu a navštívilo jubilejní průmyslovou výstavu v Praze, čtyři zástupci byli v Praze 19. června 1898 přítomni položení základního kamene k pomníku Františka Palackého, 22. listopadu 1912 uspořádal sbor sbírku ve prospěch „raněných bratrů Slovanů na balkánských bojištích“ apod.
Příslušníci sboru dodávali také lesku různým veřejným akcím organizovaným obcí. Vítali například knížete Auersperka, stavěli panstvu čestnou stráž při obědě, stříleli z hmoždířů a pořádali lampionové průvody na oslavu stříbrné svatby císaře (1879) a sňatku prince Rudolfa (1881), účastnili se oslav církevních svátků, vítali při příjezdu do Seče církevní hodnostáře, loučili se při pohřbu se svými bývalými členy nebo se zemřelými příslušníky jejich rodin.
V letech první světové války byla činnost sboru značně omezena. Mladí museli narukovat, staří měli tolik práce, že neměli čas na cvičení či schůze. Úlohu hasičů povolaných do armády musel převzít dorost. Po dobu války ke sboru přistoupilo 15 chlapců a 23 dívek, kteří se dobře osvědčili, byli též pojištěni a měli stejná práva a povinnosti jako ostatní členové.

Po skončení války dochází k obnovení spolkového života. Po stránce organizační zůstává rozdělení sboru do čet, nové je vyčlenění samaritní služby. Materiální vybavení sboru se zlepšilo až zakoupením motorové stříkačky v roce 1931 a zřízením nové zbrojnice v roce 1932. Značná pozornost byla i nadále věnována výcviku, jehož rejstřík byl rozšířen o cvičení žebříková a sekerková. Velké veřejné cvičení bylo v Seči uspořádáno v roce 1928 na oslavu padesátiletého trvání sboru. Výcvik členů doplňovaly osvětové přednášky sečského řídícího učitele Jaroslava Komárka a studium odborné hasičské literatury, zakupované sborem od roku 1921. Rozšířila se také požární prvence. Hasiči stavěli hlídky při divadelních představeních a při zábavách. Přesto musel sbor mnohokrát zasahovat při skutečných požárech. Např. v roce 1931 hořelo čtyřikrát, v roce 1932 dokonce pětkrát, v roce 1933 „pouze“ jedenkrát, v roce 1934 dvakrát atd. Protože nebylo dostatek povozů, spěchali mnozí k hašení požárů pěšky, což mohlo mít i neblahé následky na zdraví hasičů.
V období první republiky se hasičský sbor rovněž účastnil veřejného života v obci. Asistoval při sázení „lípy svobody“, pořádal průvod k výročí upálení M. Jana Husa, nezapomínal na tradiční výlety na Oheb. Nechyběl také při kladení základního kamene sečské přehrady (15. září 1924). V roce 1935 uspořádali jeho členové sbírku na záchranu Jiráskova divadla v Hronově aj.
Druhá světová válka zasáhla do spolkového života stejně neblaze jako první světová válka. Okupanti sice sbor nerozpustili, ale veškerá činnost se musela omezit jen na zásahy při požárech. Nekonaly se pravidelně ani valné hromady. Byl změněn i oficiální název sboru – od roku 1939 zněl Hasičský sbor v Seči. V posledních dnech války a v první poválečné dny se hasiči starali o pořádek ve městě a později se společně s ostatními občany zapojili do obnovy národního hospodářství.
V období po druhé světové válce a následném vývoji dochází ke změnám názvu i složení sboru. 1. dubna roku 1951 byla v Seči ustavena místní jednotka Československého svazu hasičstva, v roce 1954 se změnila na místní jednotku Československého svazu požární ochrany. I přes zvýšenou prevenci docházelo k mnoha požárům. Největší vznikly v letech 1947 a 1948. V roce 1947 hořelo vinou táborníků na Ohebu, kteří bez ohledu na mimořádné sucho založili táborák přímo v lese. Pro likvidaci tohoto požáru bylo nutno celou stráň zaplavit vodou, která byla čerpána z přehrady, kde byl vodní stav 20 m pod normálem. Přenosné stříkačky byly spuštěny z hráze k vodní hladině a nepřetržitě čerpaly vodu 48 hodin. V roce 1948 vznikl požár v kůlně, která stála hned vedle školy a sloužila jako skladiště sběru starých hadrů a papíru. Ve velkém větru se oheň rychle rozšířil a zasáhl 7 obytných domů i všechno kolem nich – stodoly, kůlny, chlévy, skládky dříví. Dalšímu rozšiřování požáru se podařilo zabránit hašením z lepenkové střechy vzdálené od nejbližšího hořícího domu 4 metry. Hasební práce byly ztíženy nedostatkem vody. Rybník byl vyschlý a voda musela být čerpána několika stroji až z přehrady. Sečským hasičům tehdy pomáhalo 28 okolních sborů a čáslavská vojenská posádka. Při zásahu byli zraněni dva členové sboru.
Počet členů v uvedeném období značně kolísal, činnost byla nepravidelná, nekoncepční. V roce 1960 vznikl žákovský zájmový kroužek mladých požárníků vedený Františkem Kosinou. Z jejich řad postupně vyrůstají další členové sboru, kteří navazují na tradice a zajišťují plnění úkolů dle podmínek a potřeb obce.
Oživení celkové činnosti sboru se objevuje v počátku let osmdesátých. V zájmu tehdejšího národního výboru a Okresní inspekce požární ochrany dochází k zlepšení materiálního vybavení sboru technikou, je vystavěna nová požární zbrojnice v letech 1971 – 74, sbor je postupně vybaven novou moderní technikou tehdejší doby, která slouží dosud. V roce 1974 je sboru přiděleno nové hasičské vozidlo – SAVIEN s kompletní výbavou (DA 12 A 30), které bylo první v okrese, následně byla sboru přidělena cisterna ZIL a nakonec CAS 25 RTHP, který byl převeden z tehdejšího VPÚ Chrudim, požární stanice Hlinsko.
Vedle družstva mužů je založeno, v roce 1976, družstvo dorostenek z děvčat studujících tehdejší Střední pedagogickou školu při Institutu PO SSM v Seči, který byl pokračovatelem Československého pionýrského tábora a rozšířil svoji působnost i do oblasti mládeže. Mnoho volných hodin věnovali požárníci v daném období cvičení a zvýšené prevenci vyplývající z potřeb rekreační oblasti. Hodiny věnované výcviku přinesly dobré výsledky. Družstva mužů i dorostenek se umísťují na soutěžích v regionu, ale i v okresních přeborech, na předních místech. V duchu tradic pokračují členové v budování a zvelebování obce brigádami na stavbě mateřské školky, domu služeb a objektů občanské vybavenosti.
V devadesátých letech dochází k náročnějšímu pohledu, ale i přístupu, k zásahové činnosti sboru. Členové plní úkoly VPS obce a všeobecně se zásahová činnost rozšiřuje na další potřebné druhy dle vývoje místních podmínek. Mimo likvidace celé řady požárů v obci jednotka vyjíždí na zásahy do blízkého i vzdálenějšího okolí, dle potřeb profesionální jednotky. Podílí se na vyhledávání utonulých v přehradě, spolupracuje při likvidaci požáru chaty na Hořelči, kde uhoří dva mladí lidé atd. Nárůst počtu zásahů v oblasti rozsáhlého rekreačního ruchu přináší potřebu zateplení požární zbrojnice pro stálou pohotovost techniky, ale klade i zvýšené nároky na členy zásahové jednotky a samotný sbor. Mimo to se družstvo mužů pravidelně účastní mnoha soutěží, kde stabilně dosahují velmi dobrých výsledků a umístění. S příchodem „nových“ pravidel požárního sportu se z hasičské výbavy stává sportovní materiál, který prochází různými „úpravami“ pro maximální zkrácení časů.
Po roce 1989 sbor pokračuje ve své činnosti s vazbou na tradice. Základní organizace svazu požární ochrany, organizovaná u Federálního výboru SPO, zůstává členem nástupnické organizace – Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska a přijímá název občanského sdružení Sbor dobrovolných hasičů. Členská základna se již delší dobu pohybuje v rozmezí 45 – 70 členů, bohužel již bez dorostenek. Je však potěšující, že pokračuje činnost žákovského družstva, které pod vedením Michala Karlíka již dosáhlo mnoha úspěchů.
Sbor založil pohárovou soutěž, která je velmi oblíbena, a byla jednou z těch, jež dala základ pro okresní ligu v požárním útoku.Výsledky ve sportovních soutěžích jsou více jak výtečné. Družstvo nenachází dlouhá léta v okolí přemožitele v požárním útoku, v okresní lize už sedmý rok po sobě obhájila první příčku, přičemž ani sestava týmu se za celou tu dobu neobměnila. Stále si drží rekordní čas ligy Chrudimska 22,80s na nástřikové terče, který se zatím nikomu nepodařilo překonat. Dále také reprezentuje město mezi špičkami požárního sportu na extraligových soutěžích, které se konají po celé republice.
Daří se i vybavovat jednotku technickými prostředky, tak aby byla schopná zvládnout jakýkoliv typ mimořádné události dle součastných požadavků na hasičské sbory. V současnosti sbor disponuje například kvalitními zásahovými obleky a přilbami, radiostanicemi, dýchací technikou, čerpadly, motorovými pilami, elektrocentrálou a člunem pro práci na vodě. Toto vybavení není nadstandardní, jak by se nezasvěceným mohlo zdát, nýbrž je to vybavení v dnešní době přinejmenším nutné a několikrát se již osvědčilo zvláště v posledních letech kdy, se nám nevyhýbaly povodně ani větrné smrště. Od 1.1. 2002 se změnila kategorie zásahové jednotky na JPO II. a tím se zvýšily nároky na odbornou přípravu členů jednotky, kteří musí absolvovat specializační kurzy ve výcvikových hasičských střediscích. V současné době má jednotka 21 členů. Dle poplachového plánu, vydaného hejtmanem pardubického kraje, je jednotka předurčena i pro dopravní nehody. Při vzniku mimořádné události spadá do její působnosti 113 okolních obcí a místních částí. V poslední době, především z hlediska bezpečnosti posádky a účinnosti jednotky, je stávající vozidlo CAS 25 RTHP z roku 1978, pro své stáří a zejména technický stav, nedostačující. Proto jsme velmi rádi, že se nám za pomoci našeho města a státní dotace, podařilo získat vozidlo nové, které nebude sloužit ani požárnímu sportu, ani jako zábava našim členům, jak by se někomu mohlo zdát, ale bude splňovat náplň práce hasičů, tedy ochrana osob, zvířat a majetku. Díky tomuto vozidlu bude možno být více k dispozici a spolupráci místní profesionální jednotce, dojezdy na místo zásahu budou kratší, díky vybavení tohoto vozu bude jednotka moct zasahovat také například při vyprošťování zraněných osob z havarovaných vozidel, členové posádky budou řádně vyškoleni k poskytování první pomoci, což bude pro naše město a jeho okolí velkým přínosem, zejména proto, že zde není zřízena záchranná služba a tak její dojezdové časy jsou velmi dlouhé.
Rovněž pokračujeme v tradičním podílu na společenském dění v obci. Každoročně sbor pořádá hasičský ples, podporovaný místními podnikateli a podniky. Jsou rovněž organizovány různé společenské akce pro děti a rodinné příslušníky.
Kdo by měl zájem o práci v dobrovolném hasičstvu bude vítán a může se s žádostí o informace obrátit na každého člena SDH. Závěrem děkujeme všem našim sponzorům a příznivcům za jejich podporu, a to morální, materiální a finanční, protože tou nám projevujete svou důvěru, což je pro nás obrovskou motivací a přesvědčením, že ta velká část vlastního volného času, kterou věnujeme hasičům, není marná a zbytečná.
   
 

KONTAKT